KAPITOLA 1
Z domova zmizela Amy, jediná dcera Stephena Wardena, Esq. z High Elms v Harleyfordu. Věk 17 let; výška 5 stop. Tmavé vlasy a oči, oválný obličej, malý nos, malá ústa i brada; pozoruhodně malé ruce a nohy; oblečená do tmavomodrého hedvábného vycházkového kostýmu, plstěného klobouku se širokou krempou a světle modrým pštrosím pérem. Šperky – zlatá brož s motýlem a náušnice s motýlem; na třetím prstu levé ruky starožitný rubínový prsten – jeden velký kámen obklopený osmi malými diamanty s vyraženým mottem: “Sans espoir je meurs”. Mladá dáma byla naposledy spatřena 14. srpna ráno, když opouštěla pozemky parku a vstupovala na hlavní silnici vedoucí do Dunwiche. Informace podávejte inspektorovi Smytheovi z policejní stanice v Dunwichi, který vyplatí výše uvedenou odměnu po navrácení mladé dámy její rodině nebo části částky podle hodnoty získaných informací. Výše uvedený leták se jednoho jasného letního rána objevil na zdech policejní stanice v Dunwichi a na všech hlavních budovách tohoto rušného města.
Tvrdě pracující obchodníci si uprostřed nákupů a prodejů našli čas, aby se zastavili, přečetli si ho a podivili se, jak je možné, že nějaká mladá dáma, o kterou je dobře postaráno, jako slečna Wardenová bezpochyby byla, navíc v okolí dobře známá a obklopená příbuznými, přáteli a služebnictvem, může takto v pravé poledne zmizet z jejich středu a nezanechat po sobě žádnou stopu.
Harleyford ležel asi pět mil od Dunwiche a dům pana Wardena asi tři míle od místní železniční stanice. Z jeho panství vedla dobře sjízdná silnice do města Dunwich. Do něj mladou dámu viděli 14. srpna kolem desáté hodiny dopoledne vcházet nějací venkované, s nimiž si vyměnila pozdravy. Od té chvíle ji už nikdo neviděl ani o ni neslyšel a bylo to, jak se venkovští lidé vyjádřili svým širokým leicesterským dialektem, “jako by se země otevřela a pohltila ji”, tak zcela se po ní ztratily všechny stopy.
Dobře situovaní obchodníci a prosperující farmáři, kteří projížděli kolem, četli leták s jakýmsi rozechvěním. Tady byla mladá dáma na své obvyklé ranní procházce za jasného letního dne; kývnutím a úsměvem popřála sousedům dobré ráno, šla si po svých a hle! Už o ní nikdo neslyšel ani ji neviděl. Kdo byl potom v bezpečí?
S povzdechem, zachvěním a s myšlenkou na vlastní mladé dcery doma se vydali na cestu, aby se zamysleli nad tou podivnou událostí. Obyvatelé kraje v počtu desítek nechali všeho a šli dívku hledat. Od Wardenových slyšeli, jak čekali na svou dceru u snídaně, u oběda, pak u večeře – jak poslali své muže z daleka i z blízka, aby prohledali kraj – jak byla protažena každá řeka, prohledána každá ošetřovna a nemocnice, jak si rodiče lámali hlavu, aby objevili jakoukoli možnou či nemožnou záminku, která by jejich dceru vyhnala z domova, jak teď, se zlomeným srdcem, po čtrnácti dnech únavného čekání, složili ruce v klín a modlili se za jakoukoli zprávu, i tu nejhorší, která by mohla přijít.
„To je nad slunce jasné,“ řekla stará lady Nugentová své mladé společnici, když jela po té samé hlavní silnici, po níž viděla nebohou Amy naposledy, a rozhlížela se vpravo a vlevo v živých plotech, jako by čekala, že tam po ní najde nějaké stopy, „kdyby ta dívka měla nějaké milostné trable, dalo by se to lépe pochopit, protože mladé, hloupé dívky v sedmnácti letech si nedají říct. Ale každý ví, že kdyby chtěla, mohla si najít nejlepšího partnera v kraji. Je tu mladý lord Hardcastle, který ji naprosto zbožňuje – je sice takový nevýrazný… a co se týče Franka Varleyho, rektorova syna, s jeho deseti tisíci librami ročně, ten taky po ní přímo šílí.“
„Ano, milady,“ odpověděla společnice, „a je známo, že panu ani paní Wardenovým ani v nejmenším nezáleželo na tom, koho by si vybrala. Ach! Ona byla vždycky koketa, dokonce i ve škole. Tyhle mladé, bystré dívky, které mají tolik peněz a tolik šancí, si většinou nakonec vyberou špatně a utečou s nějakým podkoním nebo lokajem. To si pište, má paní.“
„Nebuď hloupá, Matthewsi,“ přeruší ji vdova, „mluv o věcech, kterým rozumíš. Bylo nade vší pochybnost zjištěno, že nikdo jiný než slečna Wardenová se neztratil, ať už daleko nebo blízko. Kromě toho je ta mladá dáma, jakkoli hravá a živá může být se sobě rovnými v postavení, příliš dobře narozená a vychovaná na to, aby připustila sebemenší důvěrnosti od podřízeného. Něco takového by nestrpěla o nic víc než já sama,“ a přísně pohlédla na Matthewse.
„Řekni Georgovi,“ dodala a prudce zatáhla za šňůru,
„ať jede kolem policejní stanice. Chci se podívat, co napsali do těch letáků.“
A když stará dáma projíždí davem opozdilců shromážděných u dveří nádražní budovy, stojí tam další dva lidé s bílými, ustaranými tvářemi a čtou si vytištěné řádky. Vysoký, krásný, svalnatý Frank Varley, nejlepší jezdec, běžec a veslař v hrabství – první ve všech rošťárnách – ve všech krkolomných dobrodružstvích – a přesto na plesech a zahradních slavnostech vyhledávanější než nejbohatší lord nebo nejžádanější svobodný baronet – miláček a pýcha jeho matky a stálý zdroj obav a strachu jeho otce.
Při čtení mu potemní čelo. „Proboha!“ procedí skrz zuby,
„někde se odehrála nečistá hra. Na plese předešlého večera pod velkým oleandrem mě držela chvilku za ruku a říkala mi Franku, a pak koketa, jaká je, mi vzápětí řekla, že myslela jiného Franka – byl jsem na ni tak hodný. Máme snad všichni sedět se založenýma rukama a nechat si takovou dívku ukrást z našeho středu? Tisíckrát ne!“
A pak nahlas a s plným dechem: „Proboha, žádný kout země ji přede mnou neukryje; po zemi i po moři, ve dne i v noci prohledám celý svět, dokud ji nenajdu, živou nebo mrtvou.“
„Máš pravdu,“ vykřikne hlas u jeho lokte a přes své rameno zahlédne bledou tvář lorda Hardcastla s tenkými, jasně řezanými rysy. „Ano, máš pravdu, došlo tu k nějaké nekalé hře – k nějakému nekalému činu, který musí vyjít najevo. My, kteří jsme dosud byli soupeři, se teď můžeme spojit.“ Natáhl k Varleymu svou tenkou bílou ruku, kterou on pevně a silně sevřel. „Opakuji tvá vlastní slova: Žádný kout země ji přede mnou neukryje, po souši i po moři, ve dne i v noci prohledám celý svět, dokud ji nenajdu, živou či mrtvou.“
překlad a úprava : Nikola Bílá
Přidejte odpověď